Dny v Římě neměly dost dlouho žádné jméno. Ve 2. století se začalo přecházet na sedmidenní týden a pod vlivem astrologie se ujalo označení podle planet nebo spíše podle jmen bohů, kterým byly planety zasvěceny:
neděle – diēs Sōlis
pondělí – diēs Lūnae
úterý – diēs Mārtis
středa – diēs Mercūriī
čtvrtek – diēs Iovis
pátek – diēs Veneris
sobota – diēs Saturnī
Od počátku 3. stol. byla tato soustava běžná. Za vlády Konstantina Velikého byl diēs Sōlis změněn na diēs Dōminī a též se již definitivně zavedl sedmidenní týden.
V římském kalendáři (fāstī Rōmānī) se dělil rok na 12 měsíců, jejichž jména jsou:
Iānuārius, iī, m.
Februārius, iī, m.
Mārtius, iī, m.
Aprīlis, is, m.
Māius, ī, m.
Iūnius, iī, m.
Iūlius, iī, m. (Quīntīlis, is, m.)
Augustus, ī, m. (Sextīlis, is, m.)
September, bris, m.
Octōber, bris, m.
November, bris, m.
December, bris, m.
Měsíc Iūlius byl nazván na poctu C. Iulia Caesara, měsíc Augustus na poctu Augusta, prvního římského císaře. Předtím měly jména Quīntīlis a Sextīlis. Jména těchto dvou a jména posledních čtyř měsíců jsou z doby, kdy se římský rok začínal březnem, takže Quīntīlis byl 5. měsíc a Sextīlis byl 6. měsíc atd.
Datování dne v měsíci měli Římané oproti našemu dnešnímu způsobu poměrně složité. Jednotlivé dny nepočítali Římané od prvního dne měsíce do posledního, ale podle tří hlavních dní každého měsíce. Byly to:
Kalendae (zkratka K., Kal.) = první den v měsíci
Nōnae (zkratka Nōn.) = pátý nebo sedmý den v měsíci
Īdūs (zkratka Īd.) = třináctý nebo patnáctý den v měsíci
Nōnae připadaly na 7. den, Īdūs
na 15. den v měsících: Mārtius,
Iūlius, Māius, Octōber (pamatuj MILMO),
v ostatních na
K těmto třem jménům se připojovala jména měsíců jako adjektivní přívlastky a datum se vyjadřovalo ablativem: Kalendīs Iānuāriīs = 1. ledna, Nōnīs Februāriīs = 5. února, Īdibus Mārtiīs = 15. března.
Ostatní dny určovali Římané tak, že odčítali od nejbližšího z těchto tří hlavních dní. Den před nimi přímo předcházející byl označován slovem prīdiē spojeným s ak. jména hlavního dne a adjektiva označujícího měsíc: prīdiē Kalendās Aprīlēs (prīd. Kal. Apr.) = 31. března., prīdiē Nōnās Iūniās (prīd. Nōn. Iūn.) = 4. června, prīdiē Īdūs Octōbrēs (prīd. Īd. Oct.) = 14. října. Dny zbývající byly označovány výrazem ante diem (a.d.) spojeným s ak. číslovky řadové, ak. hlavního dne a ak. adjektiva označujícího měsíc. Při odčítání od nejbližšího hlavního dne byl započítáván i tento den i den, který měl být určen (terminus ā quō i terminus ad quem): 25. ledna je 8. den před Kalendami únorovými = ante diem octāvum Kalendās Februāriās (a.d. VIII. Kal. Febr.).
Praktický návod k výpočtu zpaměti:
a) Převádíme-li římské datum na naše, připočteme
α) k Nonám a k Ídám jeden den
β) při Kalendách k počtu dní předcházejícího měsíce dva dny a od získaného čísla odečteme počet dní římského data:
a.d. VI. Nōn. Maiās: ( 7 + 1) – 6 = 8 – 6: 2. května
a.d. IV. Īd. Aug.: (13+ 1) – 4 = 14 – 4: 10. srpna
a.d. IV. Īd. Mārt.: (15+ 1) – 4 = 16 – 4: 12. března
a.d. VII. Kal. Dec.: (30+ 2) – 7 = 32 – 7: 25. listopadu
a.d. VII. Kal. Iān.: (31+ 2) – 7 = 33 – 7: 26. prosince
b) Převádíme-li naše datum na římské, připočteme:
α) k Nonám nebo k Ídám jeden den
β) při Kalendách k počtu dní udaného měsíce dva dny a od získaného čísla odečteme počet dní našeho data:
3. dubna: ( 5 + 1) – 3 = 6 – 3: a.d.
III. Nōn. Apr.
10. července: (15+ 1) – 10 = 16 – 10: a.d. VI. Īd. Iūl.
28. září: (30+ 2) – 28 = 32 – 28: a.d. IV. Kal. Oct.
|
|
MĚSÍCE |
|||||
|
III.,
V., VII., X. (31 dní) |
I.,
VIII., XII. (31 dní) |
IV.,
VI., IX., XI. (30 dní) |
II. (28 dní) |
|||
|
1. |
Kalendīs
(téhož měsíce) |
|||||
|
2. |
a.d. VI.
Nōnās (t.m.) |
|
a.d. IV. Nōnās (t.m.) |
|||
|
3. |
a.d. V.
Nōnās (t.m.) |
|
a.d. III. Nōnās (t.m.) |
|||
|
4. |
a.d. IV.
Nōnās (t.m.) |
|
prīdiē
Nōnās (t.m.) |
|||
|
5. |
a.d. III.
Nōnās (t.m.) |
|
Nōnīs
(t.m.) |
|||
|
6. |
prīdiē
Nōnās (t.m.) |
|
a.d. VIII.
Īdūs (t.m.) |
|||
|
7. |
Nōnīs
(t.m.) |
|
a.d. VII.
Īdūs (t.m.) |
|||
|
8. |
a.d. VIII.
Īdūs (t.m.) |
|
a.d. VI.
Īdūs (t.m.) |
|||
|
9. |
a.d. VII.
Īdūs (t.m.) |
|
a.d. V.
Īdūs (t.m.) |
|||
|
10. |
a.d. VI.
Īdūs (t.m.) |
|
a.d. IV.
Īdūs (t.m.) |
|||
|
11. |
a.d. V.
Īdūs (t.m.) |
|
a.d. III.
Īdūs (t.m.) |
|||
|
12. |
a.d. IV.
Īdūs (t.m.) |
|
prīdiē
Īdūs (t.m.) |
|||
|
13. |
a.d. III.
Īdūs (t.m.) |
|
Īdibus
(t.m.) |
|||
|
14. |
prīdiē
Īdūs (t.m.) |
a.d. XIX.
Kalendās (následujícího měsíce) |
a.d.
XVIII. Kalendās (následujícího měsíce) |
a.d. XVI.
Kalendās Mārtiās |
||
|
15. |
Īdibus
(t.m.) |
a.d. XVIII.
Kalendās (následujícího měsíce) |
a.d. XVII.
Kalendās (n.m.) |
a.d. XV.
Kalendās Mārtiās |
||
|
16. |
|
a.d. XVII.
Kalendās (n.m.) |
a.d. XVI.
Kalendās (n.m.) |
a.d. XIV.
Kalendās Mārtiās |
||
|
17. |
|
a.d. XVI.
Kalendās (n.m.) |
a.d. XV.
Kalendās (n.m.) |
a.d. XIII.
Kalendās Mārtiās |
||
|
18. |
|
a.d. XV.
Kalendās (n.m.) |
a.d. XIV.
Kalendās (n.m.) |
a.d. XII.
Kalendās Mārtiās |
||
|
19. |
|
a.d. XIV.
Kalendās (n.m.) |
a.d. XIII.
Kalendās (n.m.) |
a.d. XI.
Kalendās Mārtiās |
||
|
20. |
|
a.d. XIII.
Kalendās (n.m.) |
a.d. XII.
Kalendās (n.m.) |
a.d. X.
Kalendās Mārtiās |
||
|
21. |
|
a.d. XII.
Kalendās (n.m.) |
a.d. XI.
Kalendās (n.m.) |
a.d. IX.
Kalendās Mārtiās |
||
|
22. |
|
a.d. XI.
Kalendās (n.m.) |
a.d. X.
Kalendās (n.m.) |
a.d. VIII.
Kalendās Mārtiās |
||
|
23. |
|
a.d. X.
Kalendās (n.m.) |
a.d. IX.
Kalendās (n.m.) |
a.d. VII.
Kalendās Mārtiās |
||
|
24. |
|
a.d. IX.
Kalendās (n.m.) |
a.d. VIII.
Kalendās (n.m.) |
a.d. VI.
Kalendās Mārtiās |
||
|
25. |
|
a.d. VIII.
Kalendās (n.m.) |
a.d. VII.
Kalendās (n.m.) |
a.d. V.
Kalendās Mārtiās |
||
|
26. |
|
a.d. VII.
Kalendās (n.m.) |
a.d. VI.
Kalendās (n.m.) |
a.d. IV.
Kalendās Mārtiās |
||
|
27. |
|
a.d. VI.
Kalendās (n.m.) |
a.d. V.
Kalendās (n.m.) |
a.d. III.
Kalendās Mārtiās |
||
|
28. |
|
a.d. V.
Kalendās (n.m.) |
a.d. IV.
Kalendās (n.m.) |
prīdiē
Kalendās Mārtiās |
||
|
29. |
|
a.d. IV.
Kalendās (n.m.) |
a.d. III.
Kalendās (n.m.) |
- |
||
|
30. |
|
a.d. III.
Kalendās (n.m.) |
prīdiē
Kalendās (n.m.) |
- |
||
|
31. |
|
prīdiē
Kalendās (n.m.) |
- |
- |
||
Původně měl římský rok, tzv. Romulův, 304 dní rozdělených na 10 měsíců, z nichž březen, květen, červenec a říjen měly po 31 dnech, ostatní po 30 dnech. Římský král Numa Pompilius zavedl rok měsíční se 12 měsíci, když za prosinec přidal ještě leden a únor. Tento rok měl 355 dní, proto aby se vyrovnala neshoda se slunečním rokem, byl vkládán každý druhý rok nový měsíc o 22 dnech a každý čtvrtý o 23 dnech (mensis intercalaris).
Roku 46 př. Kr. provedl Caesar, když byl nejvyšším římským pontifikem, opravu kalendáře s pomocí alexandrijského hvězdáře Sosigena a zavedl po egyptském způsobu rok sluneční. Tato oprava byla už tehdy nutná, protože vinou pontifiků byl římský kalendář už dost zmatený. Podle slov Suetoniových už ani žně nepřipadaly na léto, ani vinobraní na podzim. Caesar zvýšil počet dní v roce na 365, určil také pevný počet dní pro každý měsíc, jak je tomu až dodnes. Ustanovil také pro každý čtvrtý rok o den více – tzv. přestupný den. Tento přestupný den se vkládal po 24. únoru a říkalo se mu „dies sextus“ neboli „d. bisextus“ nebo ještě „d. bisextilis“ Kalendas Martias, tj. 6. den před 1. březnem. Rok, kdy došlo k těmto opravám trval tehdy skoro 15 měsíců, a proto se mu říkalo „annus confusionis“. Caesar ještě také přenesl počátek roku na 1. ledna, protože k tomuto datu nastupovali konzulové do svých úřadů.
Tento juliánský kalendář změnil roku 1582 papež Řehoř, který vypustil 10 dní, o něž se juliánský kalendář předběhl oproti slunečnímu roku, a zavedl ještě přesnější sled přestupných let tak, aby po každých 133 letech odpadl jeden přestupný den. Východní církev však (protože neuznávala autoritu Říma) tuto změnu nepřijala a řídila se i nadále starým juliánským kalendářem.