Podle vzorů III. deklinace se skloňují substantiva hlavně s tímto zakončením:

většinou M (mīles) 1) -or, -ōris, m. 2) -ōs, -ōris, m. 3) -er, -eris, m. 4) -is, -eris, m. 5) -es, -itis, m. 6) -ō, -ōnis, m. -inis, m.	N (carmen) 1) -us, -oris, n. -eris, n. 2) -ur, -uris, n. -oris, n. 3) -ūs, -ūris, n. 4) -men, -minis, n.	většinou M, F (cīvis) 1) -is, -is, m.f. 2) -ēs, -is, f. 3) + některá ze substantivních typů zařazených pod vzor mīles (bod 7,8), pokud v nich předcházejí v gen. sg. před koncovým –is alespoň dvě souhlásky	N (mare) 1) -e, -is, n. 2) -al, -ālis, n. 3) -ar, -āris, n.
ale: F -dō, -dinis, f. -gō, -ginis, f. -iō, -iōnis, f. 7) -s, -bis, f. -dis, f. -tis, f. 8) -x, -cis, f. -gis, f.

Pozor! Téměř všechny z uvedených typů substantiv III. deklinace (zvláště ty, které jsou uvedeny pod vzorem mīles a cīvis) mají rodové výjimky; udání rodu v této tabulce platí tedy sice pro většinu substantiv s příslušným zakončením, nemusí však platit všeobecně. Např. ōrātor, ōris, m., ale arbor, oris, f.