Číslovky (numerālia)

Číslice

Číslice

Číslovky

Číslovky

arabské

římské

základní - numerālia

řadové - ordinālia

1

I

ūnus, -a, -um  jeden, -a, -o

prīmus, -a, -um  první

2

II

duo, duae, duo

sēcundus nebo alter, -a, um

3

III

trēs, tria

tertius

4

(IIII) IV

quattuor

quārtus

5

V

quīnque

quīntus

6

VI

sex

sextus

7

VII

septem

septimus

8

VIII

octō

octāvus

9

(VIIII) IX

novem

nōnus

10

X

decem

decimus

11

XI

ūndecim

ūndecimus

12

XII

duodecim

duodecimus

13

XIII

trēdecim

tertius decimus

14

(XIIII) XIV

quattuordecim

quārtus decimus

15

XV

quīndecim

quīntus decimus

16

XVI

sēdecim

sextus decimus

17

XVII

septendecim

septimus decimus

18

(XIIX) XVIII

duodēvīgintī

duodēvīcēsimus

19

(XVIIII) XIX

ūndēvīgintī

ūndēvīcēsimus

20

XX

vīgintī

vīcēsimus

21
 

XXI
 

ūnus et vīgintī
vīgintī ūnus

ūnus et vīcēsimus
vīcēsimus prīmus

22
 

XXII
 

duo et vīgintī
vīgintī duo

alter et vīcēsimus
vīcēsimus alter

23
 

XXIII
 

trēs et vīgintī
vīgintī trēs

tertius et vīcēsimus
vīcēsimus tertius

28

(XXIIX) XXVIII

duodētrīgintā

duodētrīcēsimus

29

(XXVIIII) XXIX

ūndētrīgintā

ūndētrīcēsimus

30

XXX

trīgintā

trīcēsimus

40

(XXXX) XL

quadrāgintā

quadrāgēsimus

50

L

quīquāgintā

quīnquāgēsimus

60

LX

sexāgintā

sexāgēsimus

70

LXX

septuāgintā

septuāgēsimus

80

LXXX

octōgintā

octōgēsimus

90

(LXXXX) XC

nōnāgintā

nōnāgēsimus

100

C

centum

centēsimus

101

CI

centum (et) ūnus

centēsimus prīmus

102

CII

centum (et) duo

centēsimus alter

200

CC

ducentī, -ae, -a

ducentēsimus

300

CCC

trecentī, -ae, -a

trecentēsimus

400

(CCCC) CD

quadringentī, -ae, -a

quadringentēsimus

500

D

quīngentī, -ae, -a

quīngentēsimus

600

DC

sēscentī, -ae, -a

sēscentēsimus

700

DCC

septingentī, -ae, -a

septingentēsimus

800

DCCC

octingentī, -ae, -a

octingentēsimus

900

DCCCC (CM)

nōngentī, -ae, -a

nōngentēsimus

1000

M

mīlle

mīllēsimus

2000

MM (IIM)

duo mīlia

bis mīllēsimus

Číslovky základní (cardinālia)

Dvě poslední číslovky v desítce (18, 19, 28, 29, …) se tvoří odčítáním od následující desítky: duodēvīgintī = 18; výjimkou jsou: 98 = nōnāgintā octō a 99 = nōnāgintā novem.
Ostatní složené číslovky 21-99 se tvoří buď kladením jednotek před desítky se spojkou et, nebo se jednotky kladou beze spojky za desítky.
Od 101 se tvoří číslovky obyčejně sestupně, beze spojky, s jednotkami na konci.
Příklad: 1945 mīlle nōngentī quadrāgintā quīnque.
Nesklonné jsou všechny základní číslovky kromě 1, 2, 3, 200, 300, … až 900 a 2000, 3000, … atd.



 

m.

f.

n.

m.

f.

n.

m.+f.

n.

nom.

ūnus

ūna

ūnum

duo

duae

duo

trēs

tria

gen.

 

ūnīus

 

duōrum

duārum

duōrum

trium

dat.

 

ūnī

 

duōbus

duābus

duōbus

tribus

ak.

ūnum

ūnam

ūnum

duōs (duo)

duās

duo

trēs

tria

abl.

ūnō

ūnā

ūnō

duōbus

duābus

duōbus

tribus

Číslovka alter se skloňuje v genitivu a dativu singuláru stejně jako ūnus, jinak beze změny.

Základní číslovky se chovají v latině jako syntaktická adjektiva, proto substantiva označující počítané předměty i číslovky vyjadřující jejich počet jsou ve stejném pádě, a to v takovém, jaký vyžaduje jejich funkce ve větě:

ūnus homō venit

jeden člověk přichází

vidēmus (+ak.) duōs puerōs

vidíme dva chlapce

puellae parent (+dat.) quīnque fēminīs

dívky poslouchají pět žen

faber utitur (+abl.) ducentīs īnstrūmentīs

řemeslník používá dvě stě nástrojů

Číslovka mīlia má platnost syntaktického substantiva, proto jsou u něj substantiva označující počítané předměty vždy v genitivu, ať je milia v kterémkoli pádě:


nom.

duo mīlia mīlitum

2000 vojáků

gen.

duōrum mīlium mīlitum

atd.

Určení času na otázku jak dlouho? se vyjadřuje akuzativem:

Decem annōs Trōia oppugnābātur. Deset let byla Trója obléhána.

Také věk se udává akuzativem:


Quot annōs nātus es?

Kolik je ti let?

Puer novem annōs nātus (est).

Hoch je devítiletý.


Číslovky řadové (ordinālia)

Řadové číslovky se skloňují jako adjektiva I. a II. deklinace.
V číslovkách 13. až 17. jsou jednotky jednotky pravidelně před desítkami, a to beze spojky.
Číslovky 21., 31., 41. atd. se tvoří pomocí řadové číslovky prīmus, jen je-li jednotka za desítkou. V ostatních případech, když je jednotka před desítkou, se používá základní ūnus.
Řadovými číslovkami se vyjadřují také jmenovatelé zlomků: 1/3 = tertia pars.
Vyjádření počtu hodin:


Quota hōra est? Quārta.

Kolik je hodin? Čtyři.

Quotā hōrā? Tertiā.

V kolik hodin? Ve tři.

Určení času na otázku kdy? se vyjadřuje ablativem:

annō mīllēsimō nōngentēsimō quadrāgēsimō quīntō roku 1945


Číslovky podílné (distribūtīva)

Mají tvar adjektiv v plurálu podle I. a II. deklinace. Do češtiny se obvykle překládají předložkou po s lokálem základních číslovek.


singulī, ae, a

po jednom

sēnī, ae, a

po šesti

bīnī, ae, a

po dvou

septēnī, ae, a

po sedmi

ternī, ae, a

po třech

octōnī, ae, a

po osmi

quaternī, ae, a

po čtyřech

novēnī, ae, a

po devíti

quīnī, ae, a

po pěti

dēnī, ae, a

po desíti

Číslovkou podílnou se vyjadřuje i násobitel: Kolik je 2x2? = Quot sunt bis bīna?
U latinských pomnožných substantiv se užívají distribūtīva vždy: 2 tábory = bīna castra.


Číslovky násobné (multiplicātīva)

První čtyři jsou příslovce násobná a jsou nepravidelná:


semel

jednou

bis

dvakrát

ter

třikrát

quater

čtyřikrát

Ostatní číslovky násobné se tvoří pomocí přípony -iēs (nebo -iēns): quīnquiē(n)s, sexiē(n)s atd.

Příslovce na otázku po kolikáté? končí na -um:


prīmum

po prvé

iterum

po druhé

tertium

po třetí