Nominativ s infinitivem

Vedle vazby akuzativu s infinitivem se vyskytuje v latině vazba nominativu s infinitivem (nōminātīvus cum īnfīnītīvō), a to nejčastěji po pasívních tvarech sloves pocitu a projevu:

1. videor zdá se (o mně)

2. dīcor říká se (o mně), povídá se, prý

I. Videor fēlīx esse. a) Zdám se být šťasten.

b) Zdá se, že jsem šťasten.

Podobně:

Vidēris fēlīx esse. Zdá se, že jsi šťasten.

Vidētur fēlīx esse. Zdá se, že je šťasten.

Vidēmur fēlīcēs esse. Zdá se, že jsme šťastni.

Vidēminī fēlīcēs esse. Zdá se, že jste šťastni.

Videntur fēlīcēs esse. Zdá se, že jsou šťastni.

II. Dīcor aegrōtus esse. a) (doslova nelze přeložit)

b) Říká se, že jsem nemocen.

Prý jsem nemocen.

Podobně:

Dīceris aegrōtus esse. Prý jsi nemocen.

Dīcitur aegrōtus esse. Prý je nemocen.

Dīcimur aegrōtī esse. Prý jsme nemocni.

Dīciminī aegrōtī esse. Prý jste nemocni.

Dīcuntur aegrōtī esse. Prý jsou nemocni.

Z toho je vidět, že latina má vždy vazbu osobní, tj. pro každou osobu zvláštní slovesný tvar (videor, vidēris, vidētur; dīcor, dīceris, dīcitur). V češtině je vazba neosobní (zdá se, říká se pro všechny osoby) nebo vazba osobní s adverbiem prý.

Místo 3. osoby sg. a pl. dīcitur, dīcuntur se užívá slovesných tvarů trāditur, trāduntur.

Vazba nominativu s infinitivem je rovněž obvyklá ve francouzštině a angličtině u slovesa s významem „zdá se“:

ve francouzštině: Tu sembles être étonné. Zdá se, že jsi překvapen.

v angličtině: He seems to be ill. Zdá se, že je nemocen.